Tento týden se nesl ve znamení Velikonoc. Tady je tento svátek braný jako dny volna – ve škole od čtvrtka do úterka a vlastně jediné, co s je tu s touto tradicí spojené, je hledání vajíček venku na zahradě, které přinese Velikonoční zajíček. To jsme jsme samozřejmě nemohli minout a že nám jich tam schoval požehnaně. Ale abychom Velikonocím udělali za dost, přestavili jsme tu alespoň trochu naše tradice. A je pravdou, že dát za pomlázku vajíčko, jak zpívá Pokáč ve své rychlovce, jim opravdu přišlo zvláštní maličko😊

Každopádně Terezka si ve školce užila karneval, napekla kamarádům beránka a jak jinak, nemohla chybět ani návšteva našich nových čtyřnohých kamarádů 😊 A nebudeme si nic nalhávat, motivace stihnout návštěvu kočičkek byla dost silná i na pochopení násobení a dělení dvě a třema během jednoho dopoledne – jinými slovy, projednou jsme nechali zvítězit efektivitu nad vyučovacími metodami😊

Jinak jsme se prošli s Tomem parkem Te Ara O Wairakei – rozléhlá se skrz velou část Papamoa oblasti, ve které bydlíme. My jsme zvládli část s meandruící řekou a nádhernými palmami –tohle byla spíš taková zdejší „milionářská čtvrť“ a opravdu ty baráčky nevypadaly špatně 😊 Vraceli jsme se podél pláže, dopoledne, kdy by „normální“ člověk pracoval. My jsme si udělali volno a světe div se, potkáváme asi stejný počet lidí, jako odpoledne😊 Že by to bylo jinak a ti normální jsou oni? No těžko říct, ale co víc nás zaujalo, nejen, že se všichni usmívají a nestresují se tím, že by měli třeba možná pracovat, ale jak by řekl básník, tady se snad nestresují ani ti ptáci. Nechají se klidně zalívat mořskou vlnou, oklepou se a pochodují si klidně dál. Zkrátka no stress. A vlastně proč ne? A ti lidé kolem? – Vybavují se mi slova Pavla Koláře: „Blahobyt oslabuje naši schopnost snášet stres, což je jiný výraz pro zátěž.“ Tihle lidé kolem toho možná tolik nemají, ale vždyť oni to nepotřebují? To co chceme a kam se někdy necháme tlačit se nemusí tomu, co potřebujeme. A stojí pak ten stres za to? Na to si musí najít odpovědět každý sám….

Opět pokračujeme v procesu loučení a na posledních 10 dní měníme i baráček. Nechce se nám, ale jeden nikdy neví, třeba to o dvě ulice bude lepší 😊 Jinými slovy, zde by to pro nás bylo na celý měsíc a to je na těch pár dní zbytečné, tak jsme vymysleli alternativu. Stěhujeme se o pár uliček vedle, aby to bylo pořád dochozí vzdálenost do školy a zároveň jsme nemuseli jsme být limitovaní celým měsícem. Před koncem pobytu jsme si ještě zkusili, jak se do domečku dostane, když si zabouchneme klíče a pak už hurá domečku pro teď sbohem, bylo nám tu moc dobře!

A když už se tu ty Velikonoce slaví prazdninami, i my jsme se rozhodli využít volna a vyrazit kempovat na Coromandel. A tento nápad jsme rozhodně neměli sami! Jestli se spousta lidí koupe v Ganze, tak tady je Gangou Hot Water Beach na Coromandelu. I nás tahle pláž zaujala a tak po rozloučení s pláží u Whangamata, kde jsme stihli i místní trhy pokračujeme k Hot Water Beach.

Tak jako si člověk v ČR člověk plánuje čas podle autobusů, vlaků, zvonění ve škole apod., tady se to měří na čas vrcholu přílovu a odlivu. A protože ten se s našimi časy zmrzliny, trhy a skoky do písku ne a ne sladit, první noc jsme u Hot Water Beach pouze přespávali a čekali na příležitost další den. Byl to snad první den na NZ, který jsme strávili ležením na pláži a na jednu stranu to má taky něco do sebe, i když se musím přiznat, že kolem čtvrté, už mě to postupně přestávalo bavit. Ale holky byly nadšené z dun a skal kolem, takže jsem poslušně čekala na naší šanci. A kolem páté odpoledne to přišlo. Najednou na pláži, kde nikdo do té doby skoro nebyl, se začali objevovat lidé s lopatami, lopatkami, kyblíky a všemožným nářadím.

Bylo jasné, že hodina H se blíží….

Nenechali jsme s zmást davem a protože jsme během dne měli čas obhlédnout terén a odkrokovat teplý pramen od nejbližší skály, nenechali jsme se rozhodit a zaujali pozice, zatímco druhá část posádky vyrazila pro nástroje. Jakmile naší taktiku ale proukoukli i ostatní, bylo to kdo z koho 😊 Začal boj o místo, ale my jsme se nedali. Jakmile si člověk uhájil své teritorium, mohl přijít k dalšímu levelu téhle hry – boj s mořským drakem. Tento ďábel neomylně smýval valy vytvořené silou vší. Bylo potřeba všechny ruce, svaly i správné načasování a my jsme to nakonec opravdu zvládli a cca po hodině snažení si vykopali „super jezírko“, do kterého spodní pramen posílal cca 60ti stupňovou vodu a od moře druhá strana svým chladným přítokem mixovala nádherných necelých 40 celkem. V tom si člověk seděl, pozoroval již v klidu snažení dalších a obdivoval kouzelnou oblohu. Venku již takto nakvečerou může být zima, ale pokud víte, jak se kopou jezírka v moři, nemůže vás to zaskočit 😊

A že v kopání máme z NZ opravdu hodně praxe 😊 Všichni jsme měli radost, že se nám společné dílo podařilo a nakonec jsme dokonce utvořili Evropské kopací společenství a propojili náš a německý bazén a tak jezírko bylo na světe. A protože jsme dobré duše a únava padla i na nás, tak po hodině šplouchání jsme štafetu kochání v jezírku předali dalším Čechům, kteří si sice půjčili lopatu, ale neměli správný timing a tak ještě stále bojovali.

A když Anežka večer při usínání píše mezi vzkazy na záda – „tehle rok je krásný“ a Tereka povídá, jak se těší na vyprávění ve školce paní učitelce, jak nás to pořád zalévalo, tak se při západu slunce tak krásně usíná….

Další den jsme pak vyrazili obdivovat jednak Cathedral Cove – místo, které jsme holkám chtěli ukázat a na kterém jsme si zablbli všichni, i když byl tentokrát track zavřený, ale dle našich informací zvládnutelný. Ale my se zdí nebojíme, protože je podlézt umíme 😊 a přelézt jednu skalku, protože zde byl poničený most byla pro holky vlastně ta největší zábava.
Na cestě zpět jsme pak obdivovali ještě vyhlídku Taroia summit – procházka na necelé dvě hoďky na vrchol, ale větší zážitek jsme měli shora. Přemýšeli jsme, proč jsou tu za slunného dne pláže tak prázdné, i když vypadají útulně a vysvětlení přišlo velmi záhy. Paní, které se z vyhlídky vraceli, tak nás upozornili, ať se nezapomeneme pochochat výhledem na žraloky, že jsou dneska krásně vidět 😊

No rozhodně stojí za to vědět, kde koupání vynechat a my si tak můžeme připsat další zvířátko do kapsy.

A pak už tedy hurá do nového bytečku, třeba nám tam Velikonoční zajíček taky něco nechal 😊 Krásné Velikonoce všem!