Cesta na farmu je 6ti hodinová a během ní toho člověk stihne hodně 😊 Například si povídat o tom, jak se na farmě žije, jak se stará o slepice a krávy, jak se budeme chodit dívat do sousedství na lamy a koně a hlavně, jak budeme pomáhat se třemi dětmi, které žijí pouze s maminkou.

Zatím vypadá všechno idylicky, ale již na první zastávce na kafe se vznáší do vzduchu otázka – jak víme, že s dětmi žije maminka? A po příjezdu se ukazuje, že dotaz byl více než dobrý a anglická jména více než matoucí 😊 Tři děti opravdu vychovává tatínek a vítá nás s otevřenou náručí a teplo krbu, který zapálil, vynahrazuje strach z posledních 20ti kilometrů, který jsme měli o to, že se nám opět ztratí cesta, když už se ztratilo značení i signál 😊
Večer uleháme s tím, že nevíme, do čeho jdeme, ale nová zkušenost to určitě bude. Ráno po probuzení poznáváme všechny členy rodiny a snažíme se přizpůsobit jejich režimu. Oproti té předešlé půlce výměny, jsme ale nedostali žádný manuál a co si budeme povídat, malinko by se hodil 😊 Ani tak nejde o to, jak zvládnout tři klučíky – 6, 4 a 2 roky (Oukley, Kawa a Kiwa), ale spíš o to, jak v tomhle domě sladit únosnou míru čistoty pro všechny. Přeci jen 4 chlapi v domě, to je znát 😊

Čest tatínkovi, že kluky zvládá naprosto s přehledem, věnuje se jim a jsou opravdu super. Čert vem, že má každý jinou ponožku, stejně je vlastně nikdo z nich doopravdy nenosí, ale sama za sebe si dávám za cíl, naučit toho malého jíst rýži a zmrzlinu lžící a ne rukou, tak uvidíme, jak daleko to za ty tři víkendy (zjistili jsme totiž, že kluci jsou s taťkou jen na víkendy a přes týden tu budeme na farmu sami) dotáhnu.
Je pravda, že farma je pro nás všechny nová výzva. Holky jsou nadšené ze štípání dříví, krmení krav a nošení slepic, až jsem sama překvapená. No nebudeme si nic nalhávat, my s Tomem asi nejsme úplně farmářský typ, ale kdo ví.

Výzvy jsou o tom, aby se překonávaly, tak vzhůru do toho a držte nám palce 😊