Po dunách, které se těžko opouštěly, jsme se začali postupně přesouvat na druhou stranu ostrova – nejdříve White beach a potom přes Rawhiti u Mount Manganuii pláž až k Tauranga pláži. To byla jedna z nejkrásnějších pláží do té doby. Nikdo nikde, mírné vlny, mírnější vítr a zkrátka pohodička a tak jsme tam zakempili. Paradoxně tam, kde se nám nejvíc líbilo jsme vůbec nefotili, asi proto, že jsme se jenom kochali 😊
Ale abychom viděli něco i dál, pokračovali jsme potom přes malebné městečko Keki – Keri k nejstaršímu obchodu a Novém Zélandu – cca 200 let historie je trochu úsměvných s porovnáním s Evropou. A pak jsme se prošli k Rainbow falls a opět jsme si uvědomili, jaká je to už pohoda. Chtěli jsme jít s ohlkama 1 km ale nakonec jsme ušli 8 a nebyl v tom nejmenší problém. Nikdo neprotestoval, nikdo nepotřeboval nic navíc. Holky se cestou učili anglicky, jen Tom si musel chvilku zvykat, že cesta delší znamená delší čas na odpovídání otázek a že to může být někdy náročnější než cesta samotná. Plus že zahozená kytička, kterou dostanete hlídat, může opravdu způsobit zklamaní. Ale zkrátka chybami se člověk učí 😊
A abysme té historii udělali za dost, přesouváme se do Waitangi, místa, kde byla v roce 1934 podepsaná mírová smlouva mezi kolonisty a Maory. Holky si poprvé vyzkoušeli prohlídku v angličtině, zkoušíme poprvé kriket a poprvé potkáváme Maory ve své kráse. Dokonce jsme navštívili jejich tance. Je to zvláštní druh extrovertních lidí, velmi emocionálních a dle Terezky koulí očima 😊 Je pravda, že geneticky mají dlouhý jazyk a když ho vyplazí, tak by člověk skoro čekal čerta, ale když promluví, jsou to stejně milí lidé jako všichni ostatní a tak jsme rádi, že i holkám se nakonec tak zalíbili, že jsme na jejich přestavení byli dokonce dvakrát 😊
Potom nás čekalo ještě Okiato, 1.hlavní město Nového Zélandu a pak hurá na další pláž. Tam holky poprvé staví s anglickými dětmi společně, aniž my bychom jim do toho nějak zasahovaly. Je asi pravda, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, ale když jsem viděla, jak se navzájem poslouchají a jak holky byli schopné poslouchat i výklad, kterému vlastně nerozuměli, tak možná je to i tom, kolik pochopení a pokory v sobě máš, tolikrát si člověkem….
Tady jsem taky narazili na pláž, kde se nesmělo přespávat, ale jinými slovy, lína pusa, holé neštěstí zase neslo svoje ovoce. Když už jsme se chystali, že se jenom navečeříme a poodjedeme, narazili jsme přímo tady v Russelu na pár (kousek od Tapeka point view, kam jsme vyrazili ráno na track), který byl rybařit. Když viděli, že se chystáme vařit, dostali jsme jednu z ryb, které ulovili a přáli nám šťastné cestování. Zkrátka jenom tak nám chtěli udělat radost. Poděkovali jsme a zeptali jsme se, jak to tu s tím přespáváním je, že se nám pláž opravdu moc líbí a oni přišli s tím, že tady kousek bydlí, a že tenhle zákaz nikdo neřeší a policii určitě nikdo volat nebude. Vlastně ani nevím jak, ale automaticky jsme jim věřili a rozhodli se pro západ slunce tady. Dokonce jsme to stejné doporučili i Francouzce, která dorazila na místo těsně potom. A to, že v noci zapnula omylem Terezka výstražná světla, to byla jen třešinka na dortu. Nevíme, jak dlouho jsme blikali, ale každopádně tu žijí opravdu fajnoví lidé, protože to evidentně nikomu nevadilo. A tak se dalo ráno vyrazit na track po té, co pozorujete delfíny 🙂 a po oběde opět poblbnout na pláži a pak už jsme vyrazili pokochat se do historického městečka Russell a postupně pomalu začali opouštět tento kouzelný záliv s ostrovy s názvem Bay od Islands.
Zároveň mám už také nezbývalo, než vážit čas, kam ještě pojedeme, pomalu jsme museli malinko směřovat naší cestu k návratu. Takže hurá na malý trajektík na náš severní ostrov nazpět a po záchranné misi pro Terezčiny boty, které si zapomněla ve Waitangi a zjistila to až na trajektu 😊 – proč taky boty, když tu chodíme naboso 😊 jsme se rozhodli pro poslední noc u pláže a pak už směr Ngawha Hot Spings neboli termální lázně. Jeden by si řekl proč termální, když jsme tu v létě a je tu přeci teplo. Ano, teplo tu je, ale fouká….jednou víc, jednou míň, jednou tajfun, jednou pidivětřík, ale vlastně pořád a tak se člověk sice opálí, ale většinou chodí – minimálně v mém případě 😊 v dlouhém rukávu. A tak odměna se poprvé svléknout do plavek a otestovat bazény o teplotě 23-45 stupňů rozhodně stála za to a vlastně ten vítr v tu chvíli ani nevadil 😊 Lázně se zde objednávají na konkrétní čas a mají omezenou kapacitu, takže nehrozí, že by to bylo nějak přeplněné a tak si pohodlně může vyzkoušet kdokoli vlastně cokoli. Ještěže se v této vodě nedoporučuje být déle než 2 hodiny, protože jinak by mě odtamtud nikdo nikdy nedostal 😊
Po lázních pokračoval směr zpět a protože nás čekal poslední den, přespávali jsme poprvé na stejném místě, kde jsme před cca 10 dny kempovali a kde nás tenkrát navštívila Barbora. Ale co člověk nechtěl, včera není dnes a tuto pláž si aktuálně zabraly medúzy. Terezka se s jednou seznámila i možná blíže, než by vlastně chtěla. Ale všechno zlé je pro něco dobré, Anežka si vyzkoušela první pomoc, Tom si nacvičil běhání a já našla zázračnou mastičku, která prstík uzdravila tak rychle, že ráno šlo dokonce na hřišti i ručkovat a prstík vůbec nebolel 😊
A tak jsme ráno po snídani vyrazili na slíbeno poslední zastávku na Kia Iwi lakes, kde se za tu dobu opravdu hodně oteplilo a bylo to znát. Zahráli jsme hry, vyblbli se na kajaku a ta průzračná voda a výhledy jako by vyzývaly k tomu tu ještě zůstat. Holky by moc chtěly ve výletě pokračovat, což je vlastně super, já s Tomem vidíme i benefity typu klasických hodnot jako jsou postel s sprcha, které jsou ale princeznám na hony vzdáleny. Jedním z příkladů je teplá sprcha v kempu, po které se holky okamžitě šly vykoupat do oceánu a zahrabat do písku a tím Tom přišel o všechny iluze, že se někdo potřebuje umýt😊
Ale vraťme se k původnímu, v nejlepším se má přestat a tak jsme se rozhodli dodržet slib, vrátit se o den dříve (aby se dalo dříve odjet na Vánoce 😊) a po přespání to směřovat zpět do Whangarei a rozumně připravit aspoň něco na Vánoce a dořešit věci do práce, abychom měli na Nový rok čisté svědomí 😊 Byli jsme moc rádi, že jsme si mohli užít super dovču, kterou jsme letos schválně v létě vynechali a možná i proto byli o to nadšenější teď. Tímto také všem přejeme krásný předvánoční čas, ať Ježíšek nebo Santa přinesou vše, co si přejete a zkrátka ať se máte pěkně!
