Z cestování jsme se úmyslně vrátili o den dříve, protože jsme se domluvily se známými, že se na pláž také přesuneme o den dříve. Tím, že máme teď tempo malinko pomalejší, než o předešlých Vánocích, tak jsme si chtěli nechat aspoň den na cukroví a den na vaření a vánočku, všechno vypadalo ok v podstatě všichni ready 22. 12. vyrazit. Ale to si takhle večeříme den předem a Steve ukazuje ne úplně kouzelnou tyčinku s testem… Už druhý den si stěžuje, že mu není úplně dobře a asi jsme ho dostatečně neposlouchali, každopádně teď se mu dostalo pozornosti okamžitě. Všem bylo jasné, že nečeká miminko, ale že pozitivní aktuálně znamená malinko negativní zprávu pro nás. Tím, že den na to přišel i pozitivní test dcery, nikdo si nechtěl zahrávat a izolace na týden byla jasná.
Všechno zlé je ale na něco dobré. Nikdo neměl nějak velmi těžký průběh a tak stačilo izolovat pozitivní se směru, že nesedíme u jednoho stolu a až bych skoro řekla, že občas jim i někdo záviděl, že nemusí jídlo připravovat mýt nádobí nebo luxovat a všechno se jim podá, jakmile jim to někdo na očích uvidí. Ale pravidlo znělo jasně, jakmile nejsi pozitivní, máš ruce a můžeš si udělat sám 😊 Ale mezi námi, Vánoce v zimě mají určitou výhodu a není to jenom sníh – plechy rychle stydnou, polévka stačí dát za okno, v kuchyni se člověk neudusí i když vyvětrá apod., ale to člověk ocení až když to nemá 😊
Ať tak nebo tak, Vánoce jsme si myslím užili. Neboli jakmile se člověk má na co těšit, nemůže mu být zle. Nakonec sice ne na pláži s chycenou rybou, ale i ta koupená v supermarketu byla fajn, vánočka všem k snídani chutnala a když došlo na lití olovo, krájení jablíček, nebo purpuru a Františka, museli jsme sahat hluboko do našich slovních zásob – a nebudeme si nic nalhávat, Google se jako pomocník osvědčil.
Večer jsme ještě připravili představení pro Santu, kdyby se náhodou díval, holky tančily, my zpívali a hráli na flétnu a Novozélanďané tentokrát opravdu zabodovali. Jejich tanec se zpěvem předčil všechna očekávání. Takže se není co divit, že jsme ráno měli v ponožce všichni od Santy pár dárečků včetně dopisu, ve kterém stálo, že moc děkuje za občerstvení, že takové cukroví ještě nejedl, jeho sobíci si také pochutnali a že se těší, že nám může přinést stromeček i s dárečky na pláž.
Absolvovali jsme tak i ochutnávku novozélandských Vánoc a mohli se těšit na další, no není to bezva? Tento rok se Vánoc zkrátka nemůžeme nabažit. Jinými slovy krocan nikam neuteče a jestli ho budeme mít 25. nebo o týden později, s tím jsme se všichni bez problémů smířili.
Nezbývalo než vymyslet alespoň pár aktivit na ven, protože dům je sice velký, ale nemocní potřebují občas i klid, takže zdravá část – tedy my a Sam a Lucy vyrazila několikrát ke koním i zahnat krávu do výběhu. Místo lyžování jsme vyrazili do botanické zahrady a místo bruslení do skate parku a čekali každý večer na „negativní“ zprávy ze zákulisí 😊 A světe div se, ono se to podařilo. Dva negativní testy a pak i nás ostatních a hurá na pláž 😊 Plány jsou přeci od toho, aby se měnily, takže i my měníme a rozhodli jsme se hned po Novém roce nic neriskovat a vyrazit hned na jižní ostrov, takže příběhy dalšího vydání mohou být opět o malinko opožděny, ale za to o to krásnější a barevnější😊
