Aoteroa Christmas – beach is the place where we all should be se zpívá v jedné z jejich koled. (Pozn. Redakce – Novozélandské Vánoce se mají trávit na pláži). A opravdu i nám se to podařilo. 28.12. jsme vyrazili na pláž. V plánu bylo postavit stany a užít si pravé Zélandské Vánoce, ale co čert nechtěl, přinesl Santa s sebou déšť 😊 Takže jsme přesedlali na osvědčený plán, ale spaní v autě je taky fajn a opravdu to fajn bylo. A jak se nám spalo s vědomím, že pod stromem jsou dárky, čekající na ráno na rozbalení si jistě umíte představit. A když to přišlo, tak bylo vidět, že Santa opravdu nezapomněl na nikoho. Dokonce přinesl i šaty pro mořské panny, takže je štěstí, že máme moře za humny a nemusíme čekat až na léto 😊 A budete se divit, v kostýmech mořské víly jsme byli jediní, ale za to jsme si splnili závazek, že se aspoň jednou do června vykoupeme. Ne, že bychom už jeli domů, ale je fajn si občas dávat i cíle, které se dají splnit 😊

Vánoce v létě mají ale také svoje kouzlo. Například pokaždé, když se jde ven, se nemusí hlídat, jestli je kombinéza a rukavice, ale naopak, svléknete se do plavek a hurá do vody. A to jsme ty následující dny poctivě dělali a užívali si pohody. Vypršelo se vždycky v noci, což nikomu nevadilo a vzhledem k tomu, že přes den mráčky leda zabraňovaly ve spálení, blbli jsme ve vodě, na surfech i na pláži.

Aby se neřeklo, že neděláme vůbec nic, vyrazili jsme ale také na Dumm track, který jako většina předchozích měl být dvacet minut, ale protože se cesta v půlce ztratila, tak cca po necelých dvou hodinách jsme se našli a zmrzlina za odměnu rozhodně padla vhod.

Další dopoledne jsme strávili lovením ryb s výzvou, pořídit si večeři. Nejdřív jsme si spíš pořídili mořskou nemoc, ale protože na lodi prostě není jak vystoupit, člověk si zvykne na všechno a i podle známého, nejdřív se mi nechce tam a pak se mi nechce zpátky, tak nikdo nakonec nechtěl končit. Náš kapitán nás ale upozornil, že už jsme pryč více jak tři hodiny a že by se po nás mohli začít shánět. My jsme oponovali, že dvě rybky nestačí (je ale nutno dodat, že tři jsme kvůli malé velikosti pustili). A tak, asi abysme nezhubli, tak jsme k hranolkám ještě nějakou tu rybku pořídili. Ale chuť té vlastnoručně chycené nejde vůbec porovnávat 😊

No ještě jsme si prohlédli a Oakuru z výšky když jsme hledali jeden z odfouklých vánočních dárků, ale potom co Terezka prohlásila, že kamarádky si mají pomáhat a že Anežce létací kouli půjčí svoji, jsme mohli odjet k klidnějším svědomím, že jsou asi i věci, které mají vyšší smysl a někdy ho hned nevidíme.

A pod heslem že něco končí a něco jiného začíná jsme zabalili, rozloučili se s lidmi i s pláží a vyrazili zpět do Whangarai, kde jsme si dali k večeři novoroční čočku, připili si na krásný výlet a těšíme se na další, protože na jižní ostrov vyrážíme po změně plánů už od 4.1.