Tento týden byl první podzimní z celého našeho výletu na Zélandu. Jednu nevýhodu to ale mělo, zrovna nás přijel navštívit stejda ze Slovenska. Nedá se říct, že by byla úplně zima, ale to sluníčko, které tu bylo doteď, jakoby mělo menší intenzitu a oceán malinko ochladl.

Ale bereme, co je a proč se tedy počasí neprizpůsobit? Rišo byl super. Všechny naše nápady se mu líbily, pravidelně s námi ráno chodil vodit holky do školky a školy a pak podle aktuální chuti jsme si užívali nejrůznějších výletů.

V pondělí jsme mu nejdříve dopolko ukázali, kde to vlastně bydlíme – můj navigační smysl je neuvěřitelný – sice jsme si teda malinko zašli, ale neztratila jsem ho hned první den 😊 Odpoledne jsme pak vyrazili všichni na horké prameny do Rotorui, na Duck Trail – autem, které nás vezlo po památkách Rotorui a které se změní na loď když potřebuje a provezlo nás i po Rotoruijských jezerech. Cestou zpět jsme mu ukázali náš oblíbený potůček Kerosene Creek, který je zkrátka tak teplý, že může pršet, jak se komu nahoře chce a stejně je to tam fajn.

V úterý si kluci prošli Taurangu a odpoledne jsme mu ukázali výhledy z Papamoa Hills a středa byla ve znanemí Hobitína. Bydlíme od něj cca hoďku a tak nebyl probém tam dojet. Ale nikdo nečekal, že seženeme na tento týden poslední lístek. Přeci jenom Rišo letěl celkem daleko, takže super, že to vyšlo. Odpolko pak vvýlet na Mount Manganui a výhledy na severní stranu oceánu.

Ve čtvrtek jsme zkoukli podmínky přílivů, odlivů, větru, nevětru a hurá na kajak. Tentokrát to opravdu vyšlo. Počasí bylo na jedničku. Tak, jak se před měsícem nešlo nenamočit a člověk v té vodě na kajaku vlastně nevěděl, jestli bude schopný doplavat, tak tentokrát to vypadalo, jako kdyby tu pláž někdo vyměnil. Vítr si s vlnami jenom lehce pohrával a tak bylo jasno, dneska to musí vyjít. S Rišem jsme sedli na dvojkajak a spolu s vedoucím výpravy se vyrazili pokochat Doughnut Islandem – Whangamata. Ostrovem, do kterého se dá vjet pouze skrz soutěsku ve skále na kajaku. Nesvítilo sice sluníčko, které by dodávalo ostrovu ty nádherné barvy z fotek z pohlednic, ale i tak to stálo za to. Vjet někam, co je starší, než první lidé na Zélandu. Kde je potřeba respektovat zákony přírody a co dodává energii už jen tím, že tam dýcháte, je obrovský zážitek. Jsem moc ráda, že jsme to mohli vidět a když nás průvodce vzal i na další pláž, která je přístupná pouze z moře, byl to jenom příjemný bonus. Na ní je příroda dokonce tak vzácná, že i o ptácích, kteří tu žijí, ti průvodci vědí a denně sledují jejich vývoj. Den, kdy jsme tam připluli my, poprvé ptačí rodiče nechali své děti, aby si zkusili najít potravu. Tak doufejme, že tihle Oysters catchers uspějí. My jsme se pak vrátli na břeh a večer všichni společně oslavili další svátek. A přání jsou od toho, aby se plnila, takže Tom slavil svátek v restauraci, poznáváním nových jídel a Nutela dárek samozřejmě nemohl chybět 😊

A protože se týden blížil ke konci, zjistili jsme, že si Rišo neužil surfování, tak na oceán zbylo místo v pátek. Pláž, vlny – malinko studené 😊, i noční obloha a oči plné písku po válce v písečných dunách po setmění. Nejdříve jsme se ale dopoledne všichni zúčastnili Maorského sněmu – tedy školní akce, kterou jednou za tři týdny pořádá konkrétní třída, aby ukázala, co vše se ve škole naučili. Vtipnou formou zde probíhají scénky, které učí děti, jak se chovat, jak si říci o pomoc, recituje se, zpívá se, pouští se videa a hlavně, předávají se ceny. A kdo myslíte, že byl mezi oceněnými celou školou?

My, pyšní rodiče, jsme sledovali, jak slečna, která na začátku neuměla anglicky pořádně pozdravit, dostala ocenění za to, jak se snaží všechno naučit a dotáhnout do správného konce a pomoci svým kamarádům usnadnit začátek v nové škole. Z malé holčičky nám roste slečna, která se nebojí si říct o pomoc, ale přitom je cílevědomá, trpělivá a ochotná pomoci jiným, kdy je to potřeba. A co víc, vidíme to nejenom my, její rodiče, protože pro nás bude vždycky jedna i druhá ta nejúžasnější, ale je skvělé, že ty střípky vidí i jiní, a tak jsme všichni tleskali o sto šest. Anežka si došla pro diplom a kéž by si tenhle pocit uchovala co nejdéle.

Poučení pro nás ze školního HUI? Určitě se zamyslet na tím, jak něco z toho přenést do českého školství? Proč my neumíme více oceňovat i zdánlivá vítezství, která mohou mít ale neobyčejný přínos. Těh 14 dětí ze školy nebylo oceněno za 1. místo v běhu ani za nejvíc vypočítaných příkladů v matice nebo za nejkrásnějšího draka. Bylo oceněno za píli, slušné chování, pomoc druhým, víru v to nevzdávat se. A to přeci můžeme najít v každém z nás. Jenom je třeba to zdravě podporovat. Jsem moc ráda, že jsme mohli být součástí a cíl do budoucna je jasný… čím míň je to vidět, tím více je potřeba o tom mluvit, protože to je to, čeho je potřeba si všímat. Ne se předhánět, ale podporovat. Nejde o to, kdo vyhrál, ale kolika kamarádům svým přičiněním k vítěztví pomohl. Ne závidět, ale přát. Není nic hezčího, než tyhle slzy štěstí zažít.

No ale abychom nezapomněli na konec týdne, tak zpět do reality. Akce sopka se opět odkládá – tentokrát z důvodu maminky. Píchla jí včela a prst má větší než ty dva sousední dohromady, a tak se rada starších rozhodla, že se nepoleze na sopku, ale udělá se kratší výlet po cestě na letiště do Auckladu. Takže poté, co jsme zabalili pár věcí strejdovi, přeci nepojede s prázným kufrem 😊, jsme vyrazili ještě na prohlídku McLearen vodopádů. Strejda tam ještě nebyl a naše potápka se může koupat kdekoli 😊

Pak vzhůru na Waiterere Falls. Ale bohužel, track zavřen z důvodu opravy mostů. Zastaví nás to? Ne a rozhodně jsme nebyli sami. V průběhu cesty jsme si sice na Spidermany chvilku zahráli, ale ke spodní vyhlídce jsme cca po hodince a půl opravdu došli, pokochali se a frčeli zpět, abychom ještě stihli Auckland.

Historické muzeum už bylo bohužel zavřené, ale Mount Eden nabízel vyhlídky na celé město a pak už zbyl pouze čas na večerní burger a vzhůru na letiště.

Rišo, děkujeme za návštěvu, bylo to moc fajn. Na Zélandu je nám krásně, ale moc rádi jsme tě viděli a ukázali ti to a to i pouze na týden. A přesně jak si řekl, na déle to prostě nešlo, ale kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá výmluvy.