-
#06/2026 – Make the most of every day
Každý den prožít naplno. Každý den se zastavit, podívat se na oblohu a pak na zem. Ocenit ty nádherné úsměvy i tu krásu každodennosti. Proč tohle je v Čechách tak náročné a tady tak absolutně přirozené? No důvodů asi může být více, ale ten hlavní pro nás je asi ten jeden – The place, that changes…
-
#05/2026 – To, co u nás nemáme a nedá se to převézt
Další týden už jsme plni sil, máme nový klínový řemen, ale i tak – nic se nemá přehánět a tak týdenní kempování odkládáme, abychom měli jistotu, že se nic nezanedbalo😊 Ale že bychom se úplně „nikam nehnuli“, to se také říci nedá. Více odpočíváme odpoledne, ale postupně zjišťujeme, že většina únavy není ani tak v těle,…
-
#04/2026 – Every experience shapes who you become
(Překlad titulku: Každá zkušenost nás mění – pozn. redakce) Terezka si z výletu od Anežky převzala rýmu, takže v pondělí ještě do školy nešla, ale ten následný den už ano, přeci by nemohla zmeškat víc dní na pláži 😊 Zároveň holky naprosto obdivujeme, zvládnou anglickou školu, kde je každý den úkol přečíst sice pidi, ale knížku. A…
-
#03/2026 – Papamoa, škola volá
Když se člověk vrací na stejné místo, má to výhody i nevýhody. Výhodou je například to, že může po cestě v autě i spát, protože některé věci už viděl a není mu tak líto, že tím mine přírodu kolem. Nevýhodou může být ale například to, že vlastně automaticky porovnává, jaké to bylo předtím. Je to ještě…
-
#02/2026 – Whangarei
Příjezd do Whangarei jsme tentokrát prospali v autobuse všichni, ale protože víme, že tuhle cestu budeme mít ještě možnost absolvovat během pobytu zde několikrát, tak jsme se tomu ani nebránili. I když unavení, dorazili jsme tam o 4 hodiny dříve, což dávalo možnost si ještě za dne užít „druhou rodinu“. Protože jsou na Zélandu prázdniny, byla…
-
#01/2026 – Opět na místě činu
V kalendáři, který zásadně doma nikdo nerespektuje, protože se mění rychleji, než stíháme otáčet stránky, se těsně před Vánoci objevilo datum, u kterého jsme ale všichni věděli, že to je potřeba dodržet. Tím, že nakonec z původně zamýšleného 15.1. se stalo 22.1., vypadalo to docela idylicky, oslaví se Anežky narozeniny, jak si přála a my budeme mít…
-
#29 Žila byla jedna země
Žila byla, za sedmero horami a sedmero moři, jednou jedna země, která se jmenovala Nový Zéland. Kdybyste se na tuhle zemi podívali seshora, vidíte nejrůznější barvy zelené. Od té světlounké na severu až po hnědě zelenou na jihu. Směrem k mořím přechází až do okrové a směrem do měst se třpytí zeleno – stříbrnou od…
-
#28 Už to máme za pár (3.6.2024)
Sobotní ráno. mlha všude kolem, první paprsky sluníčka klepou na okno, oči ale říkají ne a a ani se nesnaží se otevřít. Hlava se pokouší je přemluvit – výhled za svítání by mohl stát za to. Vnitřní boj pokračuje, a protože jsou ramena vah těsná, tak třeba jen jedno očičko? Výhled je opravdu dech beroucí,…
-
#27 Přesun z farmy na zámek (23.5.2024)
Věřte nevěřte, ale opustit farmu není tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Jenom nám to potvrzuje teorii, že vlastně všechno se může na počátku zdát úplně jinak, než vlastně finálně je a zároveň, že když člověk chce, může být krásně všude, když má kolem sebe ty nejmilovanější. A tak se prostě stalo, že se nějak…
-
#26 Je to opravdu změna, ale pomalu ji přicházíme na chuť (9.5.2024)
Dokud člověk nezažije, tak neuvěří 😊 Chtěli jsme holkám dopřát zkušenost žití na farmě a paradoxem je, že jsme zjistili, že oni by klidně farmářky byly. 😊 Pro nás ale cennější zjištění je, že jsme na tom s Tomem stejně a ani jeden z nás se do soutěže “Farmář hledá muže/ženu” hlásit nebudeme 😊 Zvládnout…