Tento týden byl ve znamení zvykání si na nový režim. Pomalu jsme se naučili s Anežkou po ránu napsat pár úkolů, aby toho nebylo tolik na den, já si po ránu udělám práci, kterou potřebuju. Tom si zvykl déle spát po práci (je pravda, že tenhle zvyk je pro někoho vlastně normou 😊) a Terezka si zvyká, že i pejsek a kočičky tady potřebují chvíli na to, než si s ní budou hrát a vezmou jí jako parťáka.

To, že Tom si své odpracuje večer/v noci a pak se vyspí, já večer nebo po ránu nám dává dost prostoru přes den být spolu a je to super. Snažíme se tu taky pomoct jak se dá, a tak i na to je přes den relativně dost času. 

Například tento týden byl ve znamení “Garage sale”, neboli garážového výprodeje. Něco, co jsme zatím občas viděli pouze v televizi, protože bleší trh je v tomhle jenom slabý odvar. Garáž, ve které skladovali věci více než tři roky, začala otevírat svoje poklady. A světe div se, za dva a půl dne se podařilo něco, čemu na začátku věřil málokdo. Garáž, dle Toma teda plná věcí, které by nechtěl ani zadarmo, a z nichž jsme většinu museli mít v ruce a omýt apod. se proměnila ve výstavní plochu a čekala na sobotu, kdo se staví. 

Ale to co přišlo pak, bylo snad ještě neuvěřitelnější. Na tohle haraburdí se stála fronta už od půl sedmé s auty z Aucklandu – cca tři hodiny odtud. Neříkám, kdyby přijeli “Stouni”, ale garáž plná většiny, co nechcete? No zkrátka jiný kraj, jiný mrav 😊 A tak jsme do 12 ti prodávali a světe div se, nutno uznat, že toho opravdu zmizela velká kupa. A tak co myslíte? Pro velký úspěch, budeme tuto akci opakovat znovu za týden – zásobárna věcí, protože se stěhují pryč, je myslím neomezená, ale hlavně, teď již to budou věci z domu, což tím pádem můžeme čekat, že se o ně budou na místě svádět opravdu zápasy 😊

No a abychom nezapomněli na výlety, tak protože nikam nespěcháme, rozhodli jsme se KIWI HOUSE odložit, protože za chvíli zavíral a vyrazili se projít po historických stromech KAURI – jinými slovy Alexander Track podél řeky směrem k Papanui vodopádům. A bylo to jednak pěkné a jednak pohodička. 

Nevěřili byste, kde jsme byli v neděli. Jinými slovy – Star Dance pro Paraple po Novozélandsku. Vyrazili jsme na charitativní akci pro spolek StarJam, který tancuje s dětmi i dospělými s hendikepem. Bylo úžasné vidět, jaké nadšení a energii mají všichni v sobě. A možná i trochu holkám přiblížit, že každý máme nějaký ten hendikep, někdo špatně vidí, někdo se špatně pohybuje a někdo nemluví a někdo třeba nemluví anglicky a presto všichni společně můžeme udělat něco skvělého a podpořit smysluplný projekt. A když se holky zapojili do tance, uvědomila jsem si, že o tom to je. Tohle je jeden střípek do mozaiky, který jim chceme na Novém Zélandu předat. 

Aby toho nebylo málo, tak přeci nevadí, že je tu zima jako v Rusku – někteří si můžou myslet, že jsme na jihu, ale pozor není tomu tak, max. 20 stupňů a to jen, když svítí slunce, což v 8 večer rozhodně nesvítí 😊. Ale místní obecní dům je kousek od nejlepší – a jediné – zmrzliny ve 40ti tisícovém městě😊 a tu přeci musíme ochutnat 😊 Takže mikiny a bundy na sebe vzhůru na to. Ale i já zmrzlík musím uznat, stálo to za to!