Zážitků z cestování bylo opravdu hodně a spaní opět pod pevnou střechou bylo až nezvyklé 😊 Dokonce jsme poprvé odmítli pozvání na pláž. Bylo to moc milé, ale vzhledem k tomu, že bylo potřeba zvládnout finální pololetní práce do školy, dodělat věci do práce a blížily se Anežčiny narozeniny, zůstali jsme přes víkend ve Whangarei (btw. takže tentokrát na fotkách nečekejte tolik extra výhledy z hor, ale spíše domácí pohodičku 😊)
Na druhou stranu, někdo musí krmit zvířata – kočičky, slepice, koníky a dávat jim pravidelně jejich prášky apod., takže to nakonec přišlo vhod vlastně oběma stranám. Nejdříve přišly na řadu všechny testy a naše žačka byla úžasná. I pouze s minimálním opakováním dopředu vše napsala na jedničku a tím pádem už nám zbýval pouze diktát, a to byla jen třešnička na dortu. A tak i přesto, že během diktátu z češtiny paní učitelka náhodně otestovala i schopnosti z matematiky, a co si budeme povídat, změny na poslední chvíli, to pro Anežku není terno, a je potřeba si přiznat, že podle toho to chvílemi vypadlo😊, tak naše individuální výuka v prvním pololetí byla ohodnocena samými jedničkami. Dostali jsme tak povolení v systému pokračovat. Takže hurá. Slavíme jak jedničky, pedagogické úspěchy, i to, že všichni přežili vyučování, vyučovací metody, a nad to, že to domácí učitelé ještě nevzdali 😊 A jakoby to nahoře někdo věděl, zároveň s potvrzením známek na vysvědčení přišlo i přijetí Anežky do anglické školy. Pod heslem “no challenge = no live” – hurá do toho! Tímto tedy, pokud bude všechno podle přestav, v podstatě opouštíme českou výuku na 10 týdnů a uvidíme, jak se to vyvine dál. Pro nás to vlastně tolik v Česku neznamená, i tak jsme v individuální výuce na úrovni půlky dubna, ale tady to perfektně sedí, aby si Anežka mohla vyzkoušet, jaké jsou rozdíly mezi českou a novozélandskou školou. A jakože už první je patrný na první pohled. Zatímco jsme aktuálně v ČR v druhé třídě, na NZ Zélandu už máme čtvrťačku😊.
A jak to, že jsme jí tak postaršili? Nene, nic jsme jí nepřidali, ona nám tu oslavila osmé narozeniny! Přání mořské víly byla perla. A protože přání se mají plnit nejen o Vánocích, tak perla byla mezi dárky. Možná i to přispělo k hodnocení, že jsou to „nejlepší narozeniny“? Anebo to bylo to, že byla poprvé možnost slavit narozeniny v tričku a sukni, pizzou u hřiště, projížďkou na koloběžkách, festivalem Extravaganza, kde si můžete nechat udělat tetování nebo věštit budoucnost?
A kdo uhádne, co nesmí na Anežčiných narozeninách chybět?…….Podařilo se? Komu ano, tak správně hádá, že jde o bazén. Takže jsme zároveň poprvé vyzkoušeli místní zastřešený indoor bazén a když jsme večer usedali ke kinu, byla prostě pohoda, jak se patří.
Ale co si budeme nalhávat, asi už dlouho necestujeme…a tak je potřeba aspoň postavit stan v ložnici, mrkněte na fotky. Tím asi nejvíc vydělal Tom, který se tím opět dostal na dvou-postel, kde sice při příjezdu začal, ale nevydržel náhodná kopání a rotace mladší generace 😊
Víkend jsme tak strávili naprosto pohodově, na pondělní sluníčko jsme vytáhli Lucy na Kai Iwi Lakes a bylo super vidět, jak holky i přes její postižení, jsou schopni ho již velmi dobře chápat a hlavně, přizpůsobit se jejímu tempu, pokud je to potřeba. Ať už je to v tom, že Anežka automaticky jde s Lucy plavat, nebo Terezka se ohne pro cokoli, co ji spadne, protože pro ní je neuvěřitelně náročné cokoli ze země sebrat. Jsem na ně hrdá, protože jí bez problémů vzali do party a co se týče jakékoli empatie, paradoxně bych řekla, že jsou k ní daleko více tolerantnější, než je její vlastní sestra. Kéž by i ona otevřela oči a třeba bude schopná také vidět na jejím postižení něco, co jí dělá speciální. Ač věkem mladá dáma, myšlením cca 12ti letá slečna, která je přes své omezení neuvěřitelně samostatná a hlavně ohromně entuziastická a srdečná. Její nadšení pro cokoli, co začne dělat by jí mohl závidět každý druhý, možná každý jeden a půltý 😊 Jinými slovy, učíme se všichni pořád, nejen mladší od starších, jak se často mylně domníváme. Tohle je jedna z vlastností, kterou může předat ona a kéž by v nás zůstala. Zkrátka každý má něco v sobě, co si ze setkání s kýmkoli může někdo odnést, ať je mu kolik chce, pokud on sám chce 😊
Jinak jsme v týdnu ještě pěkně projeli koníky – Anežka už jezdí a naskakuje sama, Terezka umí cválat a my s Tomem jsme rádi, že jsou koně jenom dva a tím pádem nejsou potřeba další jezdci 😊
Pak jsme ještě stihli diskotéku a tanec u bazénu, naučit Anežku šipku, zatancovat si aqua aerobic a ve čtvrtek se rozhodli, že nám pláž na Oakuře bude opravdu chybět a tak že si přes víkend uděláme ještě výlet tam. Je to neuvěřitelně vyklidněné místo, ač to neznamená, že moře musí být klidné. Vlny byly ohromné, ale naším vodníkům by vadila tak maximálně tsunami.
Užíváme tedy víkend na pláži a výlety kolem i s Lucy a našim známým jsme po pěti letech dopřáli opět víkend pouze spolu. Asi to načasování není úplně nejlepší – oni potřebují balit, protože se za týden stěhují, pro nás je to poslední víkend v létě tady na severu – v úterý se přesouváme do města Tauranga. Ale žít se má teď a tady a čas jeden pro druhého nejde nahradit. Takže všem krásný víkend a další příběhy už z Bay of Plenty, respektive města Tauranga, části Mount Manganui.
Another adventure, here we came! (Pozn. redakce – překlad: Další část dobrodružství, hurá za ním).
