Category: Uncategorized

  • #29 Žila byla jedna země

    Žila byla, za sedmero horami a sedmero moři, jednou jedna země, která se jmenovala Nový Zéland. Kdybyste se na tuhle zemi podívali seshora, vidíte nejrůznější barvy zelené. Od té světlounké na severu až po hnědě zelenou na jihu. Směrem k mořím přechází až do okrové a směrem do měst se třpytí zeleno – stříbrnou od…

  • #28 Už to máme za pár (3.6.2024)

    Sobotní ráno. mlha všude kolem, první paprsky sluníčka klepou na okno, oči ale říkají ne a a ani se nesnaží se otevřít. Hlava se pokouší je přemluvit – výhled za svítání by mohl stát za to. Vnitřní boj pokračuje, a protože jsou ramena vah těsná, tak třeba jen jedno očičko? Výhled je opravdu dech beroucí,…

  • #27 Přesun z farmy na zámek (23.5.2024)

    Věřte nevěřte, ale opustit farmu není tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Jenom nám to potvrzuje teorii, že vlastně všechno se může na počátku zdát úplně jinak, než vlastně finálně je a zároveň, že když člověk chce, může být krásně všude, když má kolem sebe ty nejmilovanější. A tak se prostě stalo, že se nějak…

  • #26 Je to opravdu změna, ale pomalu ji přicházíme na chuť (9.5.2024)

    Dokud člověk nezažije, tak neuvěří 😊 Chtěli jsme holkám dopřát zkušenost žití na farmě a paradoxem je, že jsme zjistili, že oni by klidně farmářky byly. 😊 Pro nás ale cennější zjištění je, že jsme na tom s Tomem stejně a ani jeden z nás se do soutěže “Farmář hledá muže/ženu” hlásit nebudeme 😊 Zvládnout…

  • #25 Výměna pokračuje – jedeme dle pravidel druhé rodiny (28.4.2024)

    Cesta na farmu je 6ti hodinová a během ní toho člověk stihne hodně 😊 Například si povídat o tom, jak se na farmě žije, jak se stará o slepice a krávy, jak se budeme chodit dívat do sousedství na lamy a koně a hlavně, jak budeme pomáhat se třemi dětmi, které žijí pouze s maminkou.…

  • #24 Výměna po Zélandsku – neměníme manželku, ale byt (26.4.2024)

    Do New Plymouth jsme dorazili za večera. Potkali babičku od rodiny, která nám předala klíče od domu a začali si číst dopis od rodiny, která nám na 14 dní svěřila své domácí miláčky a dům na opatrování. Byla to v podstatě pro nás nejjednodušší varianta, jak vidět část Nového Zélandu, kterou jsme ještě s holkama…

  • #23 Papamoa pláče (12.4.2024)

    Je pátek a my dáváme všem sbohem…. dopoledne se loučíme s naší Erasmus skupinou – Tom okusí akci “Peče celá rodina” a já poučena, už se rovnou hrnu k troubě 😊 Narozdíl od minulé akce má ale takhle jiný podtext, pečeme ke kafi na rozlučku s námi. Je to zvláštní pocit, dokonce i Tom se…

  • #22 Podzim na Zélandu (7.4.2024)

    Podzim na Zélandu hraje jako u nás všemi barvami – stromy obarvují listí, některé padají, některé ovoce ale „teprve“ znovu dozrává. Aktuálně je tu v plném proudu sezóna kiwi, fiji a avokáda. To poznáte hned, jakmile se rozhlédnete po okolí. A kdo by chtěl nejjednodušší metodu – všechno aktuálně sezónní ovoce lze vždy najít v…

  • #21 Jak se žije v Indii (1.4.2024)

    Tento týden se nesl ve znamení Velikonoc. Tady je tento svátek braný jako dny volna – ve škole od čtvrtka do úterka a vlastně jediné, co s je tu s touto tradicí spojené, je hledání vajíček venku na zahradě, které přinese Velikonoční zajíček. To jsme jsme samozřejmě nemohli minout a že nám jich tam schoval…

  • #20 Podzim, jako když vyšije (24.3.2024)

    Léto se nám tu sice do podzimu přehouplo, ale pozná se to vlastně jenom tak, že se ráno vezme místo trička mikina a vytáhnou elasťáky. Jakmile se ale sluníčko vyhoupne nahoru, opět nastává sezóna kraťasů a tílka 😊 A protože blbnutí u moře není nikdy dost, splnili jsme školní povinnosti (Anežka dokonce zvládla prezentaci v…