Každý den prožít naplno. Každý den se zastavit, podívat se na oblohu a pak na zem. Ocenit ty nádherné úsměvy i tu krásu každodennosti. Proč tohle je v Čechách tak náročné a tady tak absolutně přirozené? No důvodů asi může být více, ale ten hlavní pro nás je asi ten jeden – The place, that changes you (Místo, které tě mění – překlad pozn. redakce).

I když souhlasím s tím, že jediné, co jde na člověku opravdu napevno změnit, jsou jeho kosti 😊, tak by bylo skvělé si I tuhle změnu ponechat v “duši” co nejdéle. Další, na co jsme tenhle týden narazili, bylo klasické: lepší litovat toho, co člověk udělal, než se trápit tím, že to nezkusil a možná tak nezměnil svou přítomnost a tím možná i budoucnost. A tak třeba i proto, že se jeden člověk rozhodl si kdysi splnit sen, se o pár let později plní další a další a další. A “místo” splněných snů musí čověka přirozeně měnit. Nejen, že mu dává pocit správného směru, volného dýchání, ale v našem případě, myslím, učí i pokoře a snaží se neustále posouvat nás dál. A tak se i my snažíme a učíme být klidní v situacích, které by mohly vybízet k tomu reagovat stresově, motivujeme se navzájem k tomu, nebýt líní v situacích, které by se daly určitě zjednodušit, ale možná pak neužít si je naplno a snažíme se přizpůsobovat postupně každému, aby se radost ze splněných snů násobila. 

A tak se nám tento týden přihodilo, že jsme společně vyzkoušeli zélandské “koláče” s hovězím masem – Beef pies (Tomovo přání), naplánovali výlet do bazénu (Anežčino přání), zúčastnili se soutěže ve stavění hradů z písku (Terezčino přání) a zarezervovali raftový výlet na vodopády (hádejte koho je to přání😊).

Ale postupně 😊 Nejdříve jsme během týdne zjistili, že naše zahrada je na nacvičování rugby malá a tak jsme využili pláže i mašliček, které máme připravené na Velikonoce a jak to hrálo 😊 A že byl v pátek při zápasu trénink vidět, to bylo naprosto očividné!

Konečně jsme také cestou ze školy nakrmili ztvrdlým pečivem úhoře a kachny v místní řece a nezapomněli jsme ani na našeho žlutého páva 😊

Víkend byl nabitý – vyrazili jsme do Maorské oblasti na vodopády a podél potoka, který byl tak průzračný, že voda naznačovala jasnou úctu k přírodě, jsme se prošli až k Tarawera kempu a zpět. Přespání bylo u parádní pláže, holky se rozhodly pro spaní ve stanu a my s Tomem jsme si užívali kafíčka u vycházejícího měsíce. 

V něděli jsme se pak přesunuli do Taurangy na oslavu dětského dne. Tady se slaví 1.3. a proto výhoda – březen Zéland, červen Čechy je i v tom, že si ho užijete dvakrát 😊Holky zkoušely nejrůznější aktivity od minigolfu až po keramiku. Anežka dokonce vyzkoušela/nevyzkoušela zpívání songu Golden od Huntrix. Její nejoblíbenější píseň, která byla shodou okolností hitem akce. Mohla se účastnit i na pódiu, protože DJ k tomu neustále vyzýval. A že tam zpěváků a tanečnic bylo 😊 Tentokrát si ale nedodala dost odvahy. Avšak jakmile píseň dozněla, bylo jí na očích vidět, že někdy je lepší zkusit strach přemoci a je potřeba využít ten správný okamžik. Že se totiž jinak může stát, že byl zkrátka pouze jeden…. ale i v tomhle je důležité vyzkoušet si to na vlastní kůži a projít si tím. Tak uvidíme, jak příště… A tak jsme si vyrobili světélka z bambusu, placky na památku a pomalu se těšili na odpolední aktivitu, která je doménou Terezky – stavby z písku. 

Zdánlivě jednoduchá aktivita, která ale může dětem neuvěřitelně zpříjemnit odpoledne. A co dětem, ale i dospělým😊Už jsem si zvykla, že je to pro nás taková arteterapie zadarmo. Tvoříme z písku s Terezkou v podstatě ob den cokoli, co nás napadne. Většinou se jedná o příkopy a hrady, případně lázně. Ale tentokrát to bylo jiné. Přihlásili jsme se jako rodina – Hippo team 😊 na soutěž ve stavění hradů z písku. Atmosféra byla neuvěřitelná, hodinu a půl konstantního hrabání a tvoření se nakonec ukázalo i jako relativně dost fyzicky náročná aktivita 😊. A taky to ukázalo, jak jsme vlastně soutěživí 😊 Když hned po začátku Terezka řekla, že je jedno, jestli budeme první nebo poslední, hlavně že si to užijeme spolu, byl smysl jasný. A cíl již předem splněn. Zároveň  bylo super vidět, jak jsou děti spokojené, když se aktivity účastní i rodiče a nejen pozorují, nebo se dívají do telefonu. Díky za takovéhle akce a ať je jich jenom víc! A co že jsme nakonec postavili? Poznáváte podmořské království – mořskou pannu a její hrad, na kterém sídlí, pomáhají jí usměvaví krabi a spojují společně všechny světové oceány? Atlantik, který se vyznačuje americkými hamburgery, Severní ledový, kam Terezka umístila dinosaury, Indický s těstovinami všeho druhu a Pacifik, jak jinak než surfující kiwík? Tak mrkněte ve fotkách, protože jsme nakonec byli v kreativitě oceněni 2. místem !