Tenhle týden jsme začali přípravami na konec semestru. Pomalu se nám krátil čas v Papamoe, a tak bylo potřeba, aby se každý opravdu zamyslel, co chce ještě stihnout 😊

A přání byla na stole. Bazén, rozloučení s pláží, návštěva kočiček, čokoláda ve škole a mnoho jiného, takže jsme se do toho pustili hned od pondělka. Kočičky jsme navštívili hned z kraje týdne a spojili příjemné s užitečných a vyzkoušeli i saunu, kterou si majitel koček nechal na kontejneru přivézt z Čech  – no hned máme nad čím přemýšlet 😊

A že se tu dá vozit uplně všechno, to jsme viděli na vlastní oči – během dne naložili a v noci odvezli dům přímo na náklaďáku. No proč ne, někdo se stěhuje do nového domu, někdo naopak stěhuje dům 😊

Také jsem měla možnost se podívat na vyučování ve škole u Anežky. Ráno jsem přišla, zeptala se, jestli mohu zůstat a bylo mi řečeno, proč ne? 😊 Chcete sedět tam nebo tady?  To je tak příjemné, když se nehledají důvody, proč to nejde. 

Bylo super vidět na vlastní oči, jak si tyto děti pomáhají, jak respektují pravidla a i když nikdo z nich neseděl na místě déle než 10 minut, nebylo tam vůbec rušno. Všichni si chodili pro pomůcky, pro kapesník, nebo cokoli, kdy chtěli, ale navzájem respektovali, že druhý děla něco jiného. A když si někdo všiml, že to může dělat lépe a jednodušejí, bez problémů mu poradil. Nevyčítal, jenom ukázal cestu. A paní učitelka? Nezlobila se, že si radí, naopak, pochválila druhý možný postup, vždyť ani ona možná nezná ten nejlepší… S neuvěřitelnou úctou a respektem jsem sledovala, jak klima této třídy je naprosto přirozeně pozitivní. I ti, kteří jsou slabší a takoví tam byli, se tak ale necítí, nikdo jim to nevyčítá a spolupracovali všichni. Děkuji za možnost a lekci přirozené autority, za to, že je vidět, že to funguje a že není třeba zvyšovat hlas, ale držet se hranic a s respektujícím přistupem se dá vyjít s každým. 

No a víkend? Opět jsme zaregistrovali geografické a kulturní odlišnosti. Jednak ve čtvrtek přišel „super cyklon“, takže jsme si vyzkoušeli, že když prší, tak opravdu prší 😊 Pršelo 24 hodin v kuse, pak přestalo asi na 5 minut a pokračovalo se dalších 24 😊 Takže do školy kroxy, ze kterých to vyteče a co nejméně oblečení, protože při tomto dešti snad prší i zespoda a tak člověk suchý být zkrátka nemůže. 

I proto jsme si mysleli, že když přišla Terezka s tím, že jí bolí v krku, že by to mohlo souviset, ale následně přišla informace z její třídy, že se u nich objevil streptokok. No letos, když kolem nás něco jde, tak my to nemůžeme minout. Naštěstí, průběh byl hladký, zvládli jsme za 3 dny porazit. Sice jsme museli vymyslet náhradní termín pro bazén, ale oproti maorským genům, kde Streptokok způsobuje revmatické horečky, nás „pouze“ zavřel na víkend doma a dopřál nám další filmový večer 😊